174.den

...těžká jsou rána opilcova, viď Tome :o))...já mazala do práce v 5:30, tak jsem u toho nebyla, ale mám to hlášeno od táty...večer po návratu z práce zjišťuju co nám taťka navařil, v naší malé a horko sálající kuchyni je to nadlidský výkon-ražniči s rastovanými brambory(k večeři), čína, kachna, bílé a červené zelí, husarská roláda, brabci a naložil svíčkovou...všechno chutná skvěle a před ochutnávačem Tomem to musím schovat do marazáku...v celém bytě je i teď navečer asi 35 stupňů, je tu neskutečný vedro, které nejde nijak vyvětrat...no jo no, malý byt pod rovnou sluncem vyhřátou střechou je v létě za trest...takže utíkáme do hospody na zahrádku do stínu kaštanů na pivko...tam se dovídám, jak se Maty dědovi bručounovi svěřoval se svou školní láskou a dalšími zážitky...no vida, kdo by to řekl...dokonce chce Maty s dědou spát a druhý den by s ním chtěl být zase celý den sám...smůla, mám volno a budu tam s nima...:o)

173.den

...fuj, tenhle požírač drobného bordelu je můj úhlavní nepřítel...nevím proč, ale nemám ho ráda od dětsví...možná je to tím, že člověk leze po bytě s ohnutejma zádama a ten prďola ho pořád pronásleduje a naráží na paty...nevím, prostě ho nemám ráda a už asi nikdy nebudu....dnes jsem víceméně celý den uklízela,...večer přivezl Tom mého taťku, který tu má bojový úkol ve čtvrtek pohlídat Matyho (poprvé, Maty mu říká děda bručoun a bojí se tu s ním být sám) a uvařit nám něco dobrého, což umí naprosto skvěle...večer byl ve znamení ouza a víc psát ani nemusím :o))

172.den

...tak dnes jsme si udělali výlet do Říčan ke kamarádce z netu Andynce...ráno nás Tom vyhodil u Anděla a my se vydali metrem na Chodov, kde nás měla Andy vyzvednout ...v metru jsem se fakt bavila, Matyho výkřiky HUSTÝÝÝ a MASAKR!!! při každém vjezdu vlaku do stanice byli zábavné....myslím, že i pro ostatní cestující...né že by metrem ještě nikdy nejel, ale nějak ho to tentokrát zaujalo...vypadalo to , že je nejenom prvně v metru, ale mezi lidma vůbec... :o)....v Říčanech jsme si to skvěle užili,...jak kluci- Maty, Toby a Vojtík, tak my s Andy a pak i večerní grilování s chlapama, které se protáhlo do noci...takže díky Jandovic za pozvání a moc pěkný den...

171.den

...po dlouhé době jsme zašli ke kamarádům na kafčo...děti si hráli v bazénu a pak se přesunuli na malé hřišťátko, které jim udělal táta Aleš....

170.den

...po noční moc dlouho nespím, vlastně ja kdy, ale většinou jen tak 3 hodinky...po vylezení z peřin na mě čeká oběd, který Tom uvařil ještě večer, když jsem odešla do práce...námi milované hovězí na česneku, bramborový knedlík a špenát...po slehnutí obídku sedáme na kola a jedeme na návštěvu ke kámošům, kteří dávali dohromady starý domek a konečně se přestěhovali...trošku jsem se tam přežrala, grilovačka, koláč, meloun a cesta zpátky na kole mi zrovna dvakrát dobře neudělali....a to jsem mazala na další noční....ale přežila jsem....moc se mi líbily jejich hodiny v obýváku, tak jsem si je musela vyfotit...

169.den

...v sobotu vyrážíme směr Praha na návštěvu babí-prababí, probíhá u ní výměnný obchod, vezeme jí nákup, který si objednala a dostáváme její skvělé pečené kuřátko k obědu...pak je na řadě rabování Ikey, Maty se toho nezúčastňuje a čeká na nás v ikeovým kině...my si mezitím udělali radost za několik stovek a jelo se domů...já mazala do práce na noc a kluci si užívali poklidný sobotní večer u telky...

168.den

...dala jsem se do utírání prachu i Matyho v pokoji...tyhle autíčka na parapetu má už několik let a stále jsou celé...je to takovej výcuc z oblíbených...občas si je sundá a hraje si s nima, ale většinu času tráví na okně u jeho psacího stolu...

167.den

...tak jsem dneska ráno mazala na nové melíry ke kadeřnici, jenže ona nedorazila, později mi volala, že je jí špatně a přeobjednala mě na jiný den...Mates byl na Valdeku na hlídání a já měla najednou čas, se kterým jsem nepočítala...tak jsem si udělala oblíbené kafčo do svého hrníčku a dala dohromady fotky z dovči...promazala, udělala výběr, upravila a vypálila na CD a pak odnesla do sběrny....měly by být hotové v pondělí...

166.den

...po včerejším babičkovském hlídání nám zbylo pár palačinek, které babí vždycky smaží pro Matyho...tak jsme si dali sladkou snídani...

165.den

...po návratu z dovči jsme s Tomem museli hned druhý den do pracovního procesu, což znamenalo hlídání Matyho babičkou...Maty byl rád, mohl se celý den věnovat svým oblíbeným činnostem - sledování Jetixu nebo hraní onlajnovek na compu...válení u telky má asi po tátovi :o)))

164.den

...tak a je tady konec dovči...brzké vstávání, rychlá snídaně, zamknutí kufrů a vyrážíme z pokoje....čeká na nás krásný pohled na vycházející slunce, celou dovču jsem se odhodlávala, že vstanu a budu na východ slunce čekat, ale nějak to nevyšlo...takže aspoň poslední ráno to tak trošku vyšlo...nemůžu odolat a vytahuju foťák, nejradši bych si sedla na kufr a zírala na tu krásu, ale nemůžu....táhneme k recepci kufry a čekáme na bus...přijíždí skoro o půl hodiny později,ale naštěstí odletáme z Chanie, ketrá je odsud asi jen 40 kiláků...autobus je stará herka, které cestou na letiště v kopci nad Chánii došel dech...řidič vystoupil, nějakým zvláštním způsobem motor nahodil a dopravil nás do cíle...v Chanii je vojenské letiště, kontroly jsou přísnější a protože jsme zapoměli vyndat vodu z báglu, tak nám ho šacují jak pašerákům drog, vzali nám i pití pro Matyho...před odletem sledujeme řadu stíhaček, které zrovna startují jedna za druhou, je to neuvěřitelný hukot,fotit se je neodvažuju, přece jen je to vojenské letiště a nerada bych přišla o foťák nebo kartu... a taky vidíme vrtulník, který u nás na pláži nabíral vodu při požáru...povolení ke startu dostáváme o 10 minut dřív...takže AHOJ KRÉTO, možná se už neuvidíme...Tom hlásí, že je přeřeckovanej a příští rok si mám letět sama...takže kdo se přidá?, hlašte se :o)

163.den

...ráno, když se kluci ještě povalovali, tak jsem si naaranžovala večerní úlovky na stůl a vyfotila si je...vždy si kupujeme magnet na lednici a ouzo...dnes je to vlastně náš poslední den, protože zítra je před nám odlet hned dopoledne...takže opět uděláme pár kroků k moři, dnes jsou zase krásný vlny...a to tak, že mě neustále buď schazují z lehátka nebo natlačí na břeh jak vorvaně(musí to bejt úžasnej pohled, když se z něj pak snažím elegantně vstát a opět ho natlačit do moře)...k obědu si dáváme jen pizzu a hambáč v plážovém baru, nechce se nám v tom vedru udělat ani krok navíc někam po rozpálených ulicích...kluci si vlny užívají, Maty se potápí a proskakuje vlnama jak delfín...pak se dávají do stavby hradu, pyramidy, příkopů, hradeb až je s z toho ohromná stavba o rozloze několika metrů a celkem dost překáží v cestě po pláži, ale taky se u ní každý zarazil a prohlídnul si jí....pak mě čeká balení, jde to celekm rychle, hážu to do kufrů jak mi to přijde pod ruku, jen se snažím dobře zabalit lahve s alkoholem, aby přežili cestu domů...kluci řádí v bazénu před kobkou a Maty začal konečně šnorchlovat, poslední den...no nic, snad to nezapomene do další dovči...před večeří jsme si skočili pro nanuky a vydali se na ostrůvek z kostelíkem...jdeme vlastně poslední večer po stopách nevěsty z prvního večera...cestička jako mlat...hlavně v lodičkách to musí být zážitek...po zdolání kostelíka se stavujeme na frappé a pak se vracíme na slunečním zlatem zalitou pláž...je to taková pohoda, málo lidí, kluci hrají dámu s kamínky a já si hraju se samospoští...pak mě napadlo, že bysme si mohli taky konečně udělat společnou fotku, takže naaranžuju foťák na lehátko a jdeme na to...kluci zůstavají ještě na pláži a já jdu zase sama na véču...poslední procházka a pak poslední noc...kluci se už 2 dny těší domů, ale já bych ještě zůstala...no jo no, uteklo to a je čas se vrátit domů...

162.den

...dnes jsme si krásně přispali...nic nás nehoní, jsme už bez auta, tudíž odkazaný na pláž, moře, bazén a Georgipoulis...po snídani se přesouváme pod slunečník na pláž...kluci mě donutili opět přebrodit ledovou říčku, které obtéká pláž a vtéká do moře( mmch, přes řeku vede pár metrů od nás lávka, ale prý jí musím přebrodit, tak teda brodím :o))...je úžasně čistá, ale tak strašně ledová, že mám pocit, že nedojdu a nohy mi upadnou a ten celkem velký proud mi je odnese do moře...za říčkou jsou další řady slunečníků,víceméně prázdných na to že je sezóna v plném proudu...a hlavně je tam minimoře, jak mi tvrdil Matý, je to velká vyhřátá louže, která vznikla, když byly velké vlny a Maty jí brázdí na lehátku...tak teda chodím a fotím co se dá,po návratu na lehátka zjišťuju, že jsem celou dobu fotila na noční režim, proto se mi ty fotky zdály tak ledově svěží a celý do modra...no nic...střídáme se ve válení na moři na nafukovacím lehátku...odpoledne pak vyrážíme do uliček na oběd, já si dávám můj milovaný gyros pita (víceméně denně) a kluci si dávají gyros na talíř, samozřejmě nesmí chybět česnekový chleba a frappé...po obědě se jdeme poválet na pokoj, venku je vedro kolem 37 stupňů a v naší kobce je příjemný chládek...pak je na řadě bazén a později odpoledne opět pláž....zapadající sluníčko barví vše do zlaté barvy, tak se jdeme jen tak cournout po pláži...a pak už se ani nekoupeme jen se válíme a relaxujeme a Maty si užívá to ohromné pískoviště...na večeři jdu sama, kluci jsou přežraný z oběda...já sice taky, ale neodolám a aspoň malou porci musím ochutnat...večer nás čeká dokupování minidárků pro rodinku a pak zasloužený spánek...

161.den

...pátej a poslední autovej den...ráno jedeme do Rethymna a odtud na jih hledat pláž Preveli...cesta vede přes hory a soutěsky, kde fouká vítr a hvízdá meluzína, parero mám omotané kolem hlavy místo pasu, ještě, že pod ním mám plavky a tudíž nepohoršuji ostatní turisty...sjíždíme ke kláštěru Moni Preveli, ale dovnitř nejdeme, je vedro a já nemám do čeho schovat ramena, tak by mě tam stejně nepustili...očumujeme jen za plotem a pak popojíždíme na parkoviště odkazujíci na pláž Preveli...ani ten chlápek co tam vybíral(prý 5-10 minut) ani můj výcuc informací z netu nehovoří o tom, že nás opět čeká pěší tůra dolů a následně vthůru...na první vyhlídce potkáváme stejně dobrodružné Čechy, vyměňujeme si informace a zážitky a pak, po malém váhání jestli se dolů vydat, společně sestupujeme...cesta je kratší naž na Balos, ale stejně šílená...pofukuje větřík a vedro se tak dá snést...po zdolání krpálu nás čeká brodění studené řeky, abysme se mohli dostat na pláž...věci schováváme do stínu stromů...po rozhlídnutí si připadáme jak ve filmu Pláž, jen Di Caprio chybí(ještě, že tak, nemám ho ráda), parta asi 30 hipíků a jeden starej hipízackej prodavač melounů...koupání v egejském moři se nezúčastňuju, písek je rozpálenej a my po něm přebíháme jak tajtrdlíci zpět do stínu...po chvilce se rozhodujeme a půjčujeme si šlapadlo a vydáváme se po řece hledat vodopády....řeka je čistá, plná ryb, lemovaná vysokými palmami a skalami...po zhruba 400m vysedáme a jdeme podél řeky pěšky, připadáme si jak v džungli, občas by bodla i mačeta...Tom se vydává kus cesty sám a po návratu hlásí, že vodopády nikde...i přesto pak říkal, že tohle pro něj byl nejlepší výlet...po vrácení šlapadla nás čeká výstup k autu...cesta je děsná a vedro k padnutí, vítr přestal foukat a Maty stávkuje...měli jsme toho plný kecky všichni...u auta polejvám Matyho zbytky vody, aby se v autě totálně neuvařil a vyrážíme k "domovu" a v první vesnici rabujeme mrazák s nanuky...bereme to jinou cestou, samozřejmě horší a delší...zastavujeme u benátské pevnosti Frangokastello a pak už hurá serpentýnama a silnicí v rekonstrukci na sever...večer vracíme auto,které už není zdaleka tak krásně nablýskané jako v neděli, když nám ho půjčovali...za 5 dní jsme najeli 730 km a poznali další části Kréty, která má pro mě své kouzlo tím, že to byla před 6 lety naše vůbec první mořská dovolená a já na ní ráda vzpomínám, už tenkrát jsem propadla kouzlu Řecka...

160.den

...čtvrtej autovej den...hurááá!!!...nikdo nezvrací a nikomu není špatně, jen Tom omezil jídlo, což se o mě zrovna říct nedá...vyrážíme na další dlouhej výlet, tentokrát na úplný západ Kréty, do laguny Balos...za hoďku jsme v Kissamosu, kde se v přístavu ptáme na cestu, je nám doporučeno plout lodí, protože pokud nemáme jeep nemáme riskovat cestu k laguně...jenže to by nebyl Tom, aby se tam nejel aspoň podívat jak ta cesta(necesta) vypadá a pak už necouvnul...takže se téměř krokem blížíme k Balosu...před námi jede ještě jeden cvok a pak jsou tam jen kozy...chvílemi jsem orosená hrůzou, že píchneme nebo něco uděláme s půjčeným autem...ta hrozná cesta je dlouhá 8 km a zdá se nekonečná...konečně dojíždíme k taverně a malému parkovišti v pustině...a pak nás čekají 2 km pěšky z kopce, další stezkou pro kozy...odměnou je úžasný pohled na lagunu Balos a ostrov Tigaki...po úplném sestupu nás nemile překvapil vítr, který zvedal bílý písek a bičoval nás, super jehličková masáž, která se však vůbec nelíbila Matymu, zabalil se do ručníku a odmítal se hnout...nakonec nás Tom přenesl na zádech přes hlubší místo a šli jsme na malý průzkum...lidí tu bylo málo, lodě z výletníky zatím nedorazili...o něco později se pláž začala zaplňovat,ale ani zdaleka ne tolik jako Elafonissi...zahájili jsme teda výstup vzhůru, Maty byl správně otrávenej a při životě ho držela je nadcházející návštěva Matěje v Agia Marině...znovu ťukáme na dveře v apartmánech Sofia,dáváme kafčo, Tom rakiji na srovnání žaludku a studené pití, kluci si harjí v pokoji a pak se vrhají do bazénu...poté se přesouváme na pláž na frappé...den máme nabitý, protože se večer chystáme na návštěvu Chanie, úžasně malebného města...a pak , už za tmy, hledáme motokáry pro Matyho...povedlo se a kluci si užili na dvousedadlové motokáře super závod...jen fotit v té tmě bylo nad mé síly...do hotelu se vracíme kolem půl dvanácté...byl to opravdu dlouhý den...

159.den

...třetí autovej a druhej blicí den...Maty je ráno v pohodě a nic ho nebolí...za to Tomovi je zle a zůstává ležet, je na tom stejně jako Maty den předtím...je slunečno, ale celkem velkej vítr a od hor se ženou mraky...vlezla jsem si s Matym do bazénu, abysme se nějak zabavili...najednou hroznej rachot a kousek nad hlavou obrovskej vrtulník...vyběhli jsme z bazénu na pláž a sledovali jak nabírá vodu a odletá, asi někde poblíž hoří....to se opakuje 4x...vítr sílí,do bazénu se nám nechce...necháváme Toma spát a vyrážíme na pláž pro bílé a černé kamínky na dámu(ty origoš zůstali někde doma)...hrajeme venku před pokojem karty, kostky a další hry...stále se nám nad hlavou honí mraky a mě je ve stínu dokonce zima...Tom se vyspal a šel se probrat s Matym do bazénu, který máme stále jen sami pro sebe...není mu ještě dobře, ale rozhodl se, že si zajedeme aspoň za Irčou na frappé do Agia Mariny, což je kousek od Chanie, asi 40 km od nás...vůbec jsme netušili, kde jí tam hledat, ale nakonec bušíme na správné dveře...přivítali nás řízečkem :o)...dáváme si sraz na pláži v taverničce u frappé...Agia Marina je moc hezké a živé letovisko, pláž je pěkná a ohromné vlny si užívali hlavně kluci...Matyáš a Matěj si moc hezky hráli a strávili jsme tam moc pěkný odpoledne, kluci se vůbec nechtěli rozloučit a objevili se i slzičky...takže jsme se domluvili, že přijedeme i další den až se budeme vracet kolem nich z výletu...pokud teda nebude blbě mě...

158.den

...druhý autový a první blicí den...Maty se ráno probudil s tím, že mu je špatně, bolí ho bříško a chce se mu zvracet, což se mu povede asi během hodiny...zůstáváme tedy v pokoji a poleháváme...odpoledne si Maty vlezl do bazénu a šli jsme si pinknout i na pláž, kde ho zase začalo bolet bříško, tak se vracíme na pokoj...k večeru vyrážíme k nedalekému jezeru Kournas, je to největší sladkovodní jezero Kréty s nádherně čistou vodou,...půjčili jsme si na hodinku šlapací katamarán,... Maty se zdá celkem v pohodě a dokonce si v jezeře i zaplaval...vracíme se na večeři a po ní jsme se rozhodli jet na večerní procházku Rethymnem, vzdáleným asi 30km...Matymu je opět špatně a pod benátskou pevností zvrací tu trochu špaget co jsem mu vnutila k večeři...mám starost co mu je a procházka mě nebaví...kluci šli na průzkum pevnosti a já čekám před branou...poté procházíme v rychlosti starým městem k autu, nemám čas, náladu ani dobré světlo fotit ty úžasné uličky, které na Řecku tolik miluju...Maty okamžitě po návratu na pokoj zvrací celou Pepsi, kterou mu Tom koupil(Coca-colu neměli,myslel, že to vyjde na stejno)...zaplať pánbů, že to stihnul a nepoblil auto...začínám mít fakt strach co mu může být, ale Maty je najednou v pohodě, narvala jsem do něj Smectu...ulevilo se mu a on ožil...nakonec usínáme a já doufám, že zítra už bude úplně v pořádku...

157.den

...náš první autovej den...rozhodli jsme se pro nejdelší výlet z těch co chceme podniknout...cesta na jihozápad na pláž Elafonissi...je to nádherná pláž, bohužel moc známá a jezdí tam až moc lidí...je dobře dostupná a autem nebo busem se dá zajet až k ní...ráno jsme si přivstali, abysme vyrazili včas a i přesto jsme ke konci cesty jeli pomalu krokem v koloně aut...v 16 hod jsme vyrazili zpátky, cesta trvala 2 hodiny...kluci ještě navštívili jakousi jeskyni, mě odradila migréna a asi 360 schodů...

156.den

...druhý dovolenkový den...slunce pálí, větřík fouká, vlny jsou stále pěkné..., povalovali jsme se u moře, lehátka za 5 eur + 2 drinky zdarma, obsluhuje tam česká holka, tak se naštěstí domluvím :o)...kluci si užívali na nafukovačce ve vlnách, odpoledne jsme si skočili do městečka na skvělej gyros...občas si kluci vlezli do bazénu, kde nikdo jinej nebyl, prostě náš soukromej bazén u naší kobky, jak říkáme našemu pokojíku...a večer opět procházka...vracíme se z ní už autem, které jsme si půjčili...Hyundai I 10, na 5 dní za 107 eur...

155.den

...a je to tady....budíček ve 2:20...taxík na letiště objednaný na 3:00...tak šup šup...vyskočit, umýt, převlíct, zamknout kufry a hurá na letiště...tam podle mých předpokladů potkávám mojí kamarádku Irču s rodinou, které jsem o našem lastu neřekla a nechala to jako překvápko...letíme všichni na Krétu, jen každá jinam a a jiným letadlem, ale to vůbec neznamená, že se tam nepotkáme...no uvidíme...náš odlet je zpožděn jen o 20 minut, jejich o 3 hodiny...já se samozřejmě narvala s foťákem k okýnku a odmítla tam kohokoliv pustit, prostě celý let vejrám z okna a kochám se...jediná obava, která mě trápí je to, jakej bude hotel a jak bude fungovat delegát...recenze na hotel i cestovku nebyly zrovna dobré...takže let v pohodě, po 2,5 hodinách přistáváme v Heraklionu a pak 2 hodiny busem do městečka Georgioupolis...hotel Fereniki...čekání na pokoj tráví Maty v bazénu a my u frappé...první dojem z pokoje byl děs,tmavá kobka, smrdící odpad...dohadování na recepci a pak návrat do kobky s tím, že v pondělí nám to možná vymění...nakonec jsme se rozhodli zůstat, odpad přestal smrdět, tma tam taky nebyla, bylo tam příjemně chladno i bez klimošky, bazén hned před dveřmi a jen pro nás, restaurace u nosu a pláž 20m...co víc si přát...pláž vypadá dobře, moře čisté a super vlny, fouká vítr, tak i vedro se zdá snesitelné...večeře byla skvělá, zatím jsme nadšení...a večer jsme vyrazili na první prozkoumání městečka a průzkum cen za pronájem aut...cestou jsme potkali pravou řeckou svatbu, nevěsta v kočáře, všude plno svatebčanů a pak jsme jen zírali...nevěsta se s velkou částí příbuzných vydala za ženichem po kamenném molu ke kapličce, než tam dolezli byli všichni zmáchaný od vln a většinou i bosý, v podpadkách to fakt nešlo...moc pěkná podívaná :o))

154.den

...pro nedostatek času před dovčou přiznávám svůj první podvůdek...tato fotka je ze včerejšího večera...dnes jsem nestíhala vyfotit nic...ráno jsem udala Matyho babičce a pak letěla dokupovat ještě nějaký drobnosti na dovču...a pak mě čekalo dožehlování a balení...chtěla jsem vyfotit kufry, ale pak jsem na to ani nevzpoměla, zaklapla kufry i oční víka a usnula na pár hodin...

153.den

...tak jsme před odletem na dovču chtěli Matymu upravit účes, byl už trošku zarostlej a číro tak zanikalo...no asi jsme to trochu přehnali, ale bohužel po prvním zajetí strojku do vlásků bylo už pozdě...takže je skoro na "plech" a číro vyniká až až....

152.den

...stále hledám lástík...ale aspoň jsme se na chvilku stavili u babičky a odvezli si tam odsud Adélku, aby si s Matym mohli zase pohrát...

151.den

...další balkónovka...nestíhám, trávím všechen čas na netu hledáním nějakýho lástu...

150.den

...nestíhačka, tak jen jedna balkónovka jako záplata...

149.den

...neděle byla ve znamení loučení a odjezdu...sraz byl naprosto v pohodě, všichni byli super, chlapi, děti i náš babinec...my se ještě s jednou rodinkou zastavili na výborném obědu ve Studenci a pak na obrovském hřišti s velkou trampolínou pro děti, no pro děti, sami vidíte jak to dopadlo...a den kluci zakončili koupáním v lomu ve Lhotě...večerní cesta domů proběhla za velkého lijáku, ale to už bylo jedno...jo a vkládám sebe s půjčeným mimčem Mišátem...

148.den

...sobota se i přes celkem proměnlivé počasí vydařila...tak nějak nenásilně jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna zamířila do Zoo ve Dvoře Královém a druhá(my) na vějšlap...tzn lanovkou ve Špindlu nahoru a pak cestou necestou k bobove dráze a pak zpátky do penzionu, kde jsme večer grilovali jak o život...

147.den

...tak a máme před sebou víkendový sraz v Krkonoších...sešlo se nás tam víc než dost i s rodinkama...je to sraz holek z Baby-Café, z dizkuze o digiscrapu...pátek se vydařil a i přes naše bloudění a následné telefonování o pomoc...no aspoň se tím vyřešil náš příjezd mezi "neznámé" lidi, protože už nás všichni vyhlíželi na terase...večer byl super, děti odpadli kolem desátý všechny, manželové si drželi u ohně a my u baru...prostě pohoda...

146.den

...dnešek byl dnem D, kdy se mělo rozhodnout O VŠEM...dopadlo to výborně a já jen doufám, že tomu tentokrát můžu věřit...celej den bylo krásně a vedro, ale cestou z Prahy nás zastihla pěkná bouřka a slejvák...ale mě to bylo jedno, hlavně že zprávy z Motola byly dobré...

145.den

...dnešní odpoledne jsme si s kámoškama udělali trošku pro sebe, kafíčko, drbání, grilování...prostě babinec...

144.den

...od pondělí u nás na JIPu probíhá tak zvaný sanitární týden, tentokrát i s malováním celého oddělení...je to velmi neoblíbený týden, protože uklízení si každá užije dost doma...naštěstí je pryč doba, kdy jsme si uklízely všechno samy...okna , obklady, podlahy, světla, rampy...teď naběhnou 2 šikovný maníci a nám zbývá umýt a vyklidit všechny skříně s materiálem, přístroje, postele a stolky a sesternu...