183.den

...tak a je to...Maty odjel na týden na svůj první tábor...ráno vstal s úsměvem, byl v pohodě, překvapivě to neřešil, nefňukal, ani nebrečel....ještě jsme stačili chvilku koukat na olympiádu a zahlídnout první zlatou medaily pro Českou republiku... a pak naložit a jet k busu...čekal tam jen jeden bus, což mě zaskočilo, pak jsme zjistili, že jede jen 21 dětí, takže to bude velmi malý, ale o to snad lepší tábor....taková větší rodinka....dokonce bude Matýsek s Adélkou v jednom oddílu, což je moc dobře...Matyho kámoš Tomášek(spolužák a soused v jednom) dorazil na poslední chvilku, Maty mu držel v buse místo...pořád byl celkem veselej a v pohodě, žádná scéna se nekonala....a pak se autobus začal rozjíždět, Maty byl otočenej dovnitř a na nás se otočil v poslední chvíli...jeho výraz pořád vidím před očima a nevím co si o něm myslet....otevřená pusa a vytřeštěný oči....tak buď to byl výraz děsu nebo si dělal srandu a ksichtil se....prostě to nevíme a dozvíme se to až za týden...možná...už teď mi začíná být smutno....