345.den

....tak je to tu...na sál jdu jako první, tak si aspoň ušetřím čekání...v apartním andělu a elastických punčochách jsem určitě k nakousnutí...naskakuju na vozík a frčíme směr operační sály...je to hnusnej pocit bezmocnosti jen tak ležet a sledovat, jak se míhají světla na stropě...v předsálí už mě vyhlížela kamarádka Jíťa, která dělá anesteziologickou sestru a kterou jsem poprosila, aby tam u toho byla se mnou...pokecali jsme a pak už jsem jen stačila říct čau a byla jsem v limbu...
...probudila jsem se na JIPu, což je standartní postup a věděla jsem o tom...první jsem se sháněla po mobilu, bylo mi vyhověno a po pití, to bylo zamítnuto, probudila jsem se brzo a pít ještě nemohla....břicho bolelo, ale tak nějak snesitelně...
...zbytek dne mám jako v mlze...vím, že tam byl za mnou Tom, doktor co mě operoval, další doktor na vizitě...vím, že jsem se snažila s každým konverzovat jako by nic, ale nic si z toho nepamatuju...ani si nepamatuju co jsme si povídali s Tomem, jen vím, že u mě byl....dostala jsem prďadlo na bolest a k večeru se úplně probrala a byla schopná přečíst si aspoň smsky a pokecat s paní co ležela vedle mě...
....noc to byla dlouhá, nešlo mi vůbec spát, pořád jsem koukala na hodiny na mobilu a přála si ať už je ráno...