123.den

...KONEČNĚ JE TO TADY !!!...
...po půlnoci mě vyhmátla sestřička, jak na pokoji funím a nahnala mě na nátáčení...kontrakce častější, podle vyšetření otevřená na jeden prst...takže vlastmě nic...začínalo mi bejt blbě z představy, jak dlouho tohle ještě může trvat a jestli se to dá vydržet...bolesti už byly velké, ale člověk si to musí vytrpět sám...domluvily jsme, že mě zase vyšetří a natočí po druhé hodině...to už jsem ale nevydržela ležet v klidu a funěla a rozdejchávala to i při natáčení...kontrakce to malovalo velké, podle vyšetření jsem byla otevřená na 5 prstů...takže jsem byla v půlce...zavolala jsem Toma, řekla jsem mu ať nepospíchá a jede opatrně, že je čas...sestřička mi narvala Yalgel a šla jsem do sprchy....bolesti a tlaky byly k nevydržení, takže mě nahnala na boxu na křeslo a s údivem hlásila, že jsem otevřená na 8 prstů a ať už neslejzám...ptala se, kde je manžel, aby to stihnul...Tom dorazil v zápětí...a začala jsem tlačit...sestřičky mi píchly vodu a zase tlačit...ale nešlo to, nešlo to na zádech, nešlo to na boku, nešlo to ve stoje ani v podřepu...měla jsem tak sucho v puse, jako by mi tam někdo naprášil mouku...Tom mě statečně podpíral, dával napít, radil jak tlačit...nakonec byl povolán dr...po dalších marných pokusech, konstatovali, že Terezka je velká a já mám úzkou pánev...chtělo se mi brečet, ale neměla jsemna to sílu, jen jsem hekala, že to nedokážu....bolelo to, tlačilo to...bez přestání...takže byl povolán další dr a doporučil mi sekci...tak jak jsem jí celé mé těhotenství nechtěla a chtěla porodit přirozenou cestou, tak teď jsem byla ráda, že to skončí...takže fofrem na sál, kde se všechno připravovalo, včetně mě...kontrakce nepřestávaly, takže jsem rozdejchávala i nastoel na sále...strašně jsem se třásla a modlila se ať už mě uspí...spinálmí anestezie nepřicházela v úvahu,nevydržela bych v klidu, aby mě napíchli...nakonec jsem se doškala....zaklapla mi víka a bylo to...ve 4:30 se nám vylodila Terezka...3870g a 50cm...náš malej macíček...
...začala jsem se probouzet na šestinedělí, šlo to pomalu, ale chtěla jsem být co nejdřív vzhůru a dozvědět se, jak to dopadlo a co Terezka...oči se mi zavírali, ale postupně jsem si dokázala říct a polštář, pití a dostala jsem injekci na bolest a na stažení dělohy...po 8 hodině jsem se dostala k mobilu a zavolala ještě celá přiblbá Tomovi...divil, že jsem vzhůru, ale je fakt, že si toho z našeho rozhovoru moc nepamatuju...v tu chvilku mi přinesli Terezku...malej ulíček, s vyčesaným černým kohoutem...byla ( a je ) nádherná a mě zavalila vlna úlevy a pýchy a lásky, prostě to co ženská zažije hned po porodu, pokud neskončí sekcí v CA jako já...hned mi malou přiložili k prsu a ona se hladově přicucla...
...po poledni jsem s dopomocí setry vstala, došla do sprchy a trochu tím ožila...nasadit čočky a vyčistit zuby jsem si už došla dokonce sama...nejhorší je vstávání a lehání do postele...to je ty první dny peklo...
...odpoledne nám dorazila první návštěva, Tom, mamina,Katka a Adélka....Matýsek bohužel nemohl kvůli neštovicím...tak mu Tom aspoň Terezku nafotil a ukázal na fotkách..zrovna mi přinesli Terezku na kojení, tak si jí mohli všichni omrknout...to už jsem kojila v sedě a šlo to dobře...
...večer jsem se domluvila se setřičkama z dětskýho, že mi Terkínku budou nosit i v noci po 3 hodinách, protože nechci přijít o mlíko a stejně toho moc nenaspím...
...byl to fakt dlouhej den...