161.den

...pátej a poslední autovej den...ráno jedeme do Rethymna a odtud na jih hledat pláž Preveli...cesta vede přes hory a soutěsky, kde fouká vítr a hvízdá meluzína, parero mám omotané kolem hlavy místo pasu, ještě, že pod ním mám plavky a tudíž nepohoršuji ostatní turisty...sjíždíme ke kláštěru Moni Preveli, ale dovnitř nejdeme, je vedro a já nemám do čeho schovat ramena, tak by mě tam stejně nepustili...očumujeme jen za plotem a pak popojíždíme na parkoviště odkazujíci na pláž Preveli...ani ten chlápek co tam vybíral(prý 5-10 minut) ani můj výcuc informací z netu nehovoří o tom, že nás opět čeká pěší tůra dolů a následně vthůru...na první vyhlídce potkáváme stejně dobrodružné Čechy, vyměňujeme si informace a zážitky a pak, po malém váhání jestli se dolů vydat, společně sestupujeme...cesta je kratší naž na Balos, ale stejně šílená...pofukuje větřík a vedro se tak dá snést...po zdolání krpálu nás čeká brodění studené řeky, abysme se mohli dostat na pláž...věci schováváme do stínu stromů...po rozhlídnutí si připadáme jak ve filmu Pláž, jen Di Caprio chybí(ještě, že tak, nemám ho ráda), parta asi 30 hipíků a jeden starej hipízackej prodavač melounů...koupání v egejském moři se nezúčastňuju, písek je rozpálenej a my po něm přebíháme jak tajtrdlíci zpět do stínu...po chvilce se rozhodujeme a půjčujeme si šlapadlo a vydáváme se po řece hledat vodopády....řeka je čistá, plná ryb, lemovaná vysokými palmami a skalami...po zhruba 400m vysedáme a jdeme podél řeky pěšky, připadáme si jak v džungli, občas by bodla i mačeta...Tom se vydává kus cesty sám a po návratu hlásí, že vodopády nikde...i přesto pak říkal, že tohle pro něj byl nejlepší výlet...po vrácení šlapadla nás čeká výstup k autu...cesta je děsná a vedro k padnutí, vítr přestal foukat a Maty stávkuje...měli jsme toho plný kecky všichni...u auta polejvám Matyho zbytky vody, aby se v autě totálně neuvařil a vyrážíme k "domovu" a v první vesnici rabujeme mrazák s nanuky...bereme to jinou cestou, samozřejmě horší a delší...zastavujeme u benátské pevnosti Frangokastello a pak už hurá serpentýnama a silnicí v rekonstrukci na sever...večer vracíme auto,které už není zdaleka tak krásně nablýskané jako v neděli, když nám ho půjčovali...za 5 dní jsme najeli 730 km a poznali další části Kréty, která má pro mě své kouzlo tím, že to byla před 6 lety naše vůbec první mořská dovolená a já na ní ráda vzpomínám, už tenkrát jsem propadla kouzlu Řecka...