163.den

...ráno, když se kluci ještě povalovali, tak jsem si naaranžovala večerní úlovky na stůl a vyfotila si je...vždy si kupujeme magnet na lednici a ouzo...dnes je to vlastně náš poslední den, protože zítra je před nám odlet hned dopoledne...takže opět uděláme pár kroků k moři, dnes jsou zase krásný vlny...a to tak, že mě neustále buď schazují z lehátka nebo natlačí na břeh jak vorvaně(musí to bejt úžasnej pohled, když se z něj pak snažím elegantně vstát a opět ho natlačit do moře)...k obědu si dáváme jen pizzu a hambáč v plážovém baru, nechce se nám v tom vedru udělat ani krok navíc někam po rozpálených ulicích...kluci si vlny užívají, Maty se potápí a proskakuje vlnama jak delfín...pak se dávají do stavby hradu, pyramidy, příkopů, hradeb až je s z toho ohromná stavba o rozloze několika metrů a celkem dost překáží v cestě po pláži, ale taky se u ní každý zarazil a prohlídnul si jí....pak mě čeká balení, jde to celekm rychle, hážu to do kufrů jak mi to přijde pod ruku, jen se snažím dobře zabalit lahve s alkoholem, aby přežili cestu domů...kluci řádí v bazénu před kobkou a Maty začal konečně šnorchlovat, poslední den...no nic, snad to nezapomene do další dovči...před večeří jsme si skočili pro nanuky a vydali se na ostrůvek z kostelíkem...jdeme vlastně poslední večer po stopách nevěsty z prvního večera...cestička jako mlat...hlavně v lodičkách to musí být zážitek...po zdolání kostelíka se stavujeme na frappé a pak se vracíme na slunečním zlatem zalitou pláž...je to taková pohoda, málo lidí, kluci hrají dámu s kamínky a já si hraju se samospoští...pak mě napadlo, že bysme si mohli taky konečně udělat společnou fotku, takže naaranžuju foťák na lehátko a jdeme na to...kluci zůstavají ještě na pláži a já jdu zase sama na véču...poslední procházka a pak poslední noc...kluci se už 2 dny těší domů, ale já bych ještě zůstala...no jo no, uteklo to a je čas se vrátit domů...