164.den

...tak a je tady konec dovči...brzké vstávání, rychlá snídaně, zamknutí kufrů a vyrážíme z pokoje....čeká na nás krásný pohled na vycházející slunce, celou dovču jsem se odhodlávala, že vstanu a budu na východ slunce čekat, ale nějak to nevyšlo...takže aspoň poslední ráno to tak trošku vyšlo...nemůžu odolat a vytahuju foťák, nejradši bych si sedla na kufr a zírala na tu krásu, ale nemůžu....táhneme k recepci kufry a čekáme na bus...přijíždí skoro o půl hodiny později,ale naštěstí odletáme z Chanie, ketrá je odsud asi jen 40 kiláků...autobus je stará herka, které cestou na letiště v kopci nad Chánii došel dech...řidič vystoupil, nějakým zvláštním způsobem motor nahodil a dopravil nás do cíle...v Chanii je vojenské letiště, kontroly jsou přísnější a protože jsme zapoměli vyndat vodu z báglu, tak nám ho šacují jak pašerákům drog, vzali nám i pití pro Matyho...před odletem sledujeme řadu stíhaček, které zrovna startují jedna za druhou, je to neuvěřitelný hukot,fotit se je neodvažuju, přece jen je to vojenské letiště a nerada bych přišla o foťák nebo kartu... a taky vidíme vrtulník, který u nás na pláži nabíral vodu při požáru...povolení ke startu dostáváme o 10 minut dřív...takže AHOJ KRÉTO, možná se už neuvidíme...Tom hlásí, že je přeřeckovanej a příští rok si mám letět sama...takže kdo se přidá?, hlašte se :o)