39.den

...tak dnes mám narozky...mám za sebou 36 let života...je to hodně nebo málo?...
...36let jsem dcera, sestra, vnučka...z toho 18 zdravotní sestra...10 manželka...8 let maminka jednoho syna a nyní podruhé těhu...prostě normální člověk...
...mám za sebou jeden rok PROJEKTU 365 a a je mi jasné, že k žádnému zdokonalení, jak jsem si před rokem myslela, nedošlo...ale není všem dnům konec, doufám...
...když se tak otočím zpátky, tak zjišťuju, že fotky a focení se prolínají celým mým životem...už jako malý prcek si pamatuju jak nás táta fotil a fotky si sám vyvolával, v koupelně a pak v paneláku, kde jsme bydleli, měl dole v jednom kumbálku svojí fotokomoru...pamatuju si krabičky od filmů, srolované negativy, barevné světla a to kouzlo, když máchal papír ve "vodě" a najednou se na něm začal objevovat obrázek...nesměli jsme otvírat dveře, když se tam zavřel...fotky dělal černobílé a v sepii a máme jich proto s Katkou-ségrou z dětství víc než dost...vlastě je to moje nejsilnější vzpomínka na něj než od nás v mých 5 letech odešel a naši se rozvedli...ale i pak jsme za ním a jeho novou rodinou pravidelně jezdili do Jablonce , vzpomínám si jak nás fotil svou Flexaretou zavěšenou u pasu a jak mi přišlo divný, že kouká dolů a ne na nás...
...další vzpomínka se vztahuje k foťáku po dědovi, byl to Zenit (stále ho tu mám), byl kovovej, těžkej a byl v koženém oranžovém pouzdře...mamina mě s ním nechávala hrát a já chodila důležitě po bytě a "fotila"...milovala jsem zvuk spouště a nedovete si představit tu radost, když jsem přišla na to, jak se natahuje samospoušť...a pořád jsem koukala jak vypadá uvnitř a zkoumala tu černou roletku před objektivem... :o)
...dále si vzpomínám, jak o jedněch vánocích, když mi bylo nějakých 12 let, dostala Katka foťák-Smenu a já jen radio...bylo to pro mě velké zklamání a brala jsem to jako zradu...strašně jsem jí ho záviděla a to svoje radio nenáviděla...později jsem si začala Smenu půjčovat a nafotila s ní svoje první černobílé fotky...fotila jsem na chalupě, školní akce, pak i Toma, první vandry a vodu...fotky jsem si dávala vyvolávat a i když jsou už vybledlé a některé zcela nečitelné, pořád je tu mám...
...mým prvním vlastním foťákem byl jakejsi bakelitovej noname, který jsem si koupila za svoje vydělané peníze...jela jsem ho koupit do Slanýho a poprvé začala fotit na barevný film...vydržel mi celkem dlouho...
...pak přinesl Tom z firmy celkem pěknej Olympus s trojnásobným zoomem, no to bylo radosti...fotil krásně...fotila jsem s ním Matyho i naši první mořskou dovolenou na Krétě...zároveň, když se Maty narodil přinesl Tom z práce první digitální foťák, taky Olympus, ale já mu nepřišla vůbec na chuť a odmítala s ním fotit...než zaostřil a cvaknul, tak byl ten správnej moment pryč...časem jsem ho vzala na milost a brali jsme ho i nadovču, tahala jsem foťáky oba dva...
...ke 30. narozeninám mi Tom připravil obrovské překvapení a dostala jsem od něj svého prvního Canona...klasickou zrcadlovku...byla jsem nadšená, fotil skvěle, ale fotila jsem jen na automat...
...od té doby co se narodil Matyáš, tak jsem fotila v jednom kuse...taky se nám všichni smáli, kam chceme všechny ty albumy dávat a ťukali si na čelo, když jsem si na 10denní dovču k moři brala 7 filmů po 36 snímcích...(teď jsem jich schopná na digitálu nacvakat třeba 1500, ale pak hodně mažu)...
...časem jsem díky počítači a internetu objevila kouzlo digitální fotografie a zatoužila po svém a lepším foťáku....pořídila jsem si Canon PowerShot A700 a zcela propadla focení a různým úpravám fotek v počítači...nejdřív to byl Zoner, pak Gimp a nakonec PS...
...loni jsem k narozkám dostala Canon Power shot s5 is a začala s Projektem 365...
...jsem ráda, když se některá moje fotka někomu zalíbí a nejvíc mě zahřeje na duši, když mi nějakou fotku pochválí Tom...není to moc často a o to víc to pro mě znamená...
...letos je na cestě moje první digitální zrcadlovka, opět Canon...snad dorazí a já se budu moct něco naučit...

...všem co mi přáli k dnešním narozkám moc děkuju...



...ráno jsem klukům udělala ke snídani moravské koláče a Tom nám upekl k obědu výbornou panenku v barevném pepři...