329.den

...ráno jsem se na BC dozvěděla velmi smutnou zprávu....je neskutečný, jak dokáže být život nespravedlivej...celý den na to myslím, čtu o tom, brečím, bojím se,...
...musela jsem si jít vyčistit hlavu ven, ale až před 16h....doprovodila jsem Matyho na bus na anglinu a šla se s Terkínkou projít....vzala jsem to přes poštu a pak jsme se jen tak couraly naší čtvrtí...myslela jsem, že Terk usne, ale zírala jak se stmívá a všechno začíná svítit...po hodince a půl jsem to vzdala a šly jsme nevyspalý domů...
...noci jsou u nás stále veselé...